Myslím, že není rok, během kterého by se nedělal výzkum na ochotu Čechů stěhovat se za prací, přičemž je zjevné, že důvody, proč tomu tak je, se prostě v čase nemění. I přes nuzné mzdy, předražené nájmy a prakticky neatraktivní nabídky práce v regionu, ve kterém žijeme, je pro nás prioritou rodinné zázemí, které si budujeme řadu let stejně jako přátelské vztahy, kdy se přátelé, se kterými jsme prožili dobré i zlé, stali součástí našeho života. Je tedy samozřejmé, že jak rodinu, tak i své přátele nechceme opustit.
V případě rodiny dokonce vyvstává otázka péče o staré rodiče. Jistě, můžeme je dát do domova důchodců, nicméně řada z nás by to svým rodičům (i přes pracovní vytíženost) neudělala a buďme k sobě upřímní, kolik z nás by za nimi dojíždělo přes půlku republiky. Samozřejmě je můžeme „ubytovat“ blízko našeho nového bydliště, ale bylo by to možné, když poptávka dvojnásobně převyšuje nabídku? Nicméně nejde jen o péči o rodiče, ale také o děti, které by musely opustit školní kolektiv a své přátele a zvykat si na nové prostředí i lidi kolem sebe. Pro ně by to bylo mnohonásobně těžší.
Kromě rodinného zázemí a přátelských vztahů vyvstává také další, poměrně důležitá otázka. Sežene partner v novém místě práci? Jak rychle a za jakou mzdu? Ale především: Kde na to vzít? Někteří z nás mají na svých bedrech hypotéku, která prodej nemovitosti ztěžuje, jelikož není pro kupujícího tak atraktivní. Zároveň vzniká problém s novým bydlením, jelikož s jednou hypotékou bude získání dalšího úvěru na bydlení nemožné nebo minimálně za krajně nevýhodných podmínek. A jít do podnájmu? Pro Boha proč, když jsme celý život šetřili na vlastní dům, abychom se králíkárně vyhnuli?
Také se docela hodně propírá neochota dojíždět za zaměstnáním. Samozřejmě, že jen malá většina lidí je ochotna dojíždět do zaměstnání byť pouhých 20 km, pokud vezmeme v potaz, že taková prodavačka dostává minimální mzdu, což je 9 200,- Kč hrubého a za jízdenku zaplatí zhruba 33,- Kč (skutečná výše záleží na místě bydliště, přičemž není počítáno s přestupy a využitím MHD), což měsíčně může udělat výdaj ve výši 1 320,- Kč, který v rodinném rozpočtu prostě bude chybět. Rovněž je zde nutné přihlédnout k času, který cestováním do práce strávíme. I pouhá půlhodinová cesta (1 hodina denně) vám při 8 hodinové pracovní době prostě „sežere“ čas, který byste jinak mohli věnovat rodinně nebo sobě.
Nabídka atraktivnější výši mzdy sice může být motivací pro přestěhování či několikahodinové dojíždění do zaměstnání, nicméně je nutné si uvědomit, že tím utrpí především rodinné vztahy. K čemu vám bude partner, který nebude věčně doma nebo k dispozici, když se něco přihodí? Bude chybět jistota a zázemí, a ty si za peníze nekoupíte. Ale především: Život není o práci a podřizování se jí. Na to je příliš krátký.
