I když jste na mateřské či rodičovské dovolené, můžete rodinný rozpočet doplnit o vlastní příjmy, jejichž výše není nijak limitována, a to bez ohrožení nároku na peněžitou pomoc mateřství nebo rodičovský příspěvek.
Přivýdělek na mateřské dovolené
V případě mateřské dovolené je nutné mít na paměti, že příjem nesmí pocházet činnosti konané v rámci pracovního poměr, dohody o provedení práce nebo pracovní činnosti, ze které se odvádělo pojistné na nemocenské pojištění, z něhož je vyplácena peněžitá pomoc v mateřství. To znamená, že můžete se stávajícím či novým (druhým) zaměstnavatelem uzavřít nový pracovní poměr, který bude znít na jiný druh pracovní činnosti, než který jste vykonávala před nástupem na mateřskou dovolenou.
Například jste pracovala jako administrativní pracovník. Z tohoto druhu činnosti za Vás zaměstnavatel odváděl pojistné na nemocenské pojištění, ze kterého je Vám v současnosti vyplácena peněžitá pomoc v mateřství. Rozhodnete se, že byste mohla rodinnému rozpočtu přilepšit. Nabízejí se Vám všechny pracovní pozice s výjimkou administrativního pracovníka.
Další omezení se týká předmětu podnikatelské činnosti „nového“ zaměstnavatele, který nesmí být totožný s předmětem podnikání vašeho zaměstnavatele, pokud vám k tomu nedal písemný souhlas. Zoufat nemusí ani ženy – podnikatelky, které před nástupem na mateřskou dovolenou vykonávaly samostatně výdělečnou činnost. Tu sice samy vykonávat nesmí, ale mohou k tomu využít své zaměstnance.
Přivýdělek na rodičovské dovolené
To se však netýká přivýdělku na rodičovské dovolené. Zde žádná omezení nejsou, jelikož poskytování rodičovského příspěvku není závislé na žádné účasti na pojištění – jedná se o dávku státní sociální podpory. Jedinou podmínkou je zajištění celodenní péče dítěte, ať už formou jeslí, školky nebo svěřením dítěte do péče jiné osobě (chůva, babička apod.).
I u rodičovské dovolené platí, že práci můžete vykonávat na zkrácený, případně na plný pracovní úvazek (dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti) jak pro stávajícího, tak i nového zaměstnavatele, a to na stejný druh práce. U nového zaměstnavatele však platí výše uvedený zákaz, tj. shodný předmět činnosti se stávajícím zaměstnavatelem bez jeho písemného souhlasu. Ženy podnikatelky pak potěší vykonávání samostatně výdělečné činnosti osobně a zcela bez omezení.
Nejen politické prostředí České republiky lze označit za rozkolísané, za což může především problematika islamizace Evropy, na kterou zastává jiný názor obyvatelstvo a někteří političtí představitelé včele s premiérem Bohuslavem Sobotkou, kterému navíc chybí rozhodnost a vlastní názor. Politické prostředí se tedy potýká s nedostatkem kompetentních osob, které nejsou schopny vidět věci takové, jaké jsou. Místo toho dávají přednost politické korektnosti a zavírání očí před skutečností. V tomto směru nám prostě stále chybí osobnost s vlastním názorem.
To se také odráží na „ovzduší“ České republiky, která se potýká s nejistotou ohledně budoucnosti, což se promítá i do podnikatelského prostředí, kdy klesá zájem mladých lidí o podnikatelskou činnost – podle serveru Novinky.cz v průběhu posledních 5 let klesl počet registrovaných mladých podnikatelů o 1/3, tj. o 23 000 osob. S tím ostatně souhlasí Pavla Břečková, místopředsedkyně Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, podle které legislativní a společenské klima vede k investičně nestabilnímu podnikatelskému prostředí, kdy se podnikání stává složitější, v důsledku čehož mladí lidé dávají přednost pohodlnému zaměstnaneckému prostředí.
Že zde není snadné podnikat, dokazuje také ukončení SVČ 6 000 podnikateli, a to za pouhé I. čtvrtletí tohoto roku, stejně jako hromadné propouštění 8 velkých firem, v rámci něhož přijde o práci 229 lidí. Hlavním důvodem jsou organizační změny ve firmě, pokles objemu zakázek či ukončení podnikatelské činnosti, a to i přes rostoucí ekonomiku ČR. Můžeme říci, že se jedná o nekonkurenceschopné podniky, čímž se trh pročistí, na druhou stranu se podnikání stává bojem, který ne každý je ochoten neustále svádět bez jakékoliv podpory.
Administrativní zatěžování firem celou situaci rovněž nijak nezjednodušuje. S kontrolním hlášením přichází na řadu elektronická evidence tržeb, která bude opět vyžadovat další investici do účetního systému, vzdělání zaměstnanců, kteří již nyní mnohdy zastávají dvě pozice najednou, a další šikanu ze strany státu. To vše bez jeho schopnosti zajistit kvalitní podmínky nejen pro podnikání, ale i pro život obyvatel.
Jako by toho nebylo málo, jsou podnikatelé označováni za parazity a nevzdělanými lidmi v komentářích různých článků za zloděje. Nikdo z nich však nevidí dřinu, 7 denní pracovní dobu na plný úvazek bez ohledu na svátky a vynaložené nemalé částky na propagaci. Oproti zaměstnancům jdou podnikatelé také „na trh“ se svou kůží, jelikož je jejich podnikatelská činnost (zejména malé a střední podniky) spojována s jejich jménem, což se promítá i do jejich osobního života, který se propojuje s tím podnikatelským.
Docela mě pobavil návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové, který se týká novelizace zákoníku práce, konkrétně povinnosti zaměstnavatele vytvářet na pracovišti takové podmínky, aby zaměstnanci nebyli ve stresu. Nevím, zda paní ministryně někdy pracovala také jinde než v parlamentu, případně v jaké době, jelikož takový nesmysl může vymyslet snad pouze sluníčkový humanista, utopista nebo někdo, kdo neví, co je to skutečná práce.
V dnešní době k práci stres prostě patří a nejen k ní. Žijeme v rychle době, jsou na nás kladeny větší nároky jak v práci, tak i v osobním životě než tomu bylo dříve. Všude kolem nás jsou vyvíjeny tlaky na to, jak máme žít, jak vypadat, co vlastnit, co si myslet atd. Stresu se prostě nelze vyhnout a nikdo a nic tomu nezabrání. Je jen na každém z nás, jakou míru stresu si připustíme a jak se s ní vyrovnáme.
Na druhou stranu chápu, o co se ministryně zřejmě pokouší. Chce zabránit situacím nadměrného přetěžování zaměstnanců, kdy se firmy snaží šetřit tím, že práci dvou lidí vykonává jeden, což je pozůstatek z doby hospodářské krize, kdy firmy musely začat šetřit. Bohužel novelizace zákoníku práce s tím nic nenadělá a zároveň mohu konstatovat, že takovýto postup je doporučován i ekonomickými odborníky v situaci, kdy firmy musí šetřit. Faktem však zůstává, že pokud zaměstnanec odmítne takovýto způsob práce, bude propuštěn a můžete se ohánět soudními přemi, jak chcete. Záleží tedy na každém z nás, zda jsme ochotni za těchto podmínek pracovat, a pokud ano, tak si pak neztěžujme. Šli jsme do toho dobrovolně.
Jediné co tedy novelizace přinese, je navýšení administrativy a tedy i pracovních povinností zaměstnanců, kteří tuto problematiku budou mít na starosti a kteří se navíc budou stresovat kvůli hádkám se spolupracovníky, kteří se kvůli každé blbosti budou domáhat svých práv na bezstresové pracovní prostředí. Chápu, že ne všichni jsou takoví, ale garantuji vám, že i jedno setkání s blbcem dokáže zhnusit pracovní den na několik dní. Jinak řečeno, pokud se někdo chová jako hovado (ať už se jedná o zaměstnavatele či zaměstnance), žádná legislativa to nezmění. Vše je jen o lidech a o tom, co druhým dovolíme.
Dá se předpokládat, že ještě tento rok se úrokové sazby hypoték udrží na svých minimech, čímž stále trvá možnost pořídit si investici ve formě bytu na pronájem. Pokud tedy máte finanční zdroje k pořízení nemovitosti, neváhejte a jděte do toho. Nejen, že díky ekonomickému růstu, který se promítne do růstu cen na trhu nemovitostí, váš byt s postupem času získá na hodnotě, ale zároveň máte zajištěn příjem do rodinného rozpočtu.
Na druhou stranu je nutné mít na paměti, že současné úrokové sazby porostou, a tak je vhodné při stanovení měsíční splátky brát v úvahu jejich navýšení po skončení doby fixace. Výběrem vhodné nemovitosti a získáním hypotečního úvěru to však nekončí. Zřejmě nedůležitějším krokem je nalézt slušného nájemníka, který byt nebude ničit, a tím snižovat jeho hodnotu, a zároveň nebude mít problém s placením nájemného. Dobrou zprávou je také fakt, že nízké úrokové sazby, a tím i splátky, vytvářejí dostatečný finanční prostor mezi výší splátky a nájemným, který vylepší rodinné příjmy.
Ale pozor! Nenechte se zblbnout viděnou vysokého zisku a nastavte nájemné tak, aby bylo konkurenceschopné a zároveň pro potencionální nájemce finančně zvládnutelné. Jinak by se mohlo stát, že bude vlastnit byt, který si nikdo nebude chtít pronajmout, čímž vám na krku zůstane celá výše hypotéky a navíc i chátrající nemovitost.
Hypotéky zlevňují již od roku 2008 a po tu dobu dosahují úrokové sazby stále nového dna. Ze všech stran na nás útočí zprávy, jak je výhodné si nyní pořídit bydlení a že úrokové sazby nebudou klesat věčně, čehož ti, kteří můžou, využívají. Což o to. Lepší podmínky se pro získání hypotéky skutečně na dlouhou dobu již nevyskytnou, ale má to své ALE.
Obávám se, aby u nás nenastala obdoba americké hypoteční krize, kdy se hypotéky rozdávaly takřka na počkání, a pak při změně úrokových sazeb řada domácností již nebyla schopna splácet úvěr a přicházela o domov. I když předpokládám, že v případě českých bank se takového nezodpovědného chování nedočkáme (přece jen mají přísnější politiku poskytování úvěrů), mohou nastat situace, kdy sami žadatelé o úvěr neodhadnou svoje budoucí finanční možnosti.
To znamená, že nyní v době jejich osobní prosperity, finanční příležitosti pořídit levné bydlení a „velkých“ očí postavit či koupit velký, pokud možno honosný dům, sahají po vysoké hypotéce s tím, že přece takto nízké splátky hravě zvládnou. Bohužel nic netrvá věčně a v případě vývoje finančních trhů, zaměstnání, rodinných vztahů a zdraví to platí dvojnásob. Nikdy nevíte, co bude zítra natož za 25 let, po kterých budete muset hypotéku splácet.
Problém přitom může nastat již po 3 – 5 letech, kdy skončí fixace úrokové sazby, kterou nahradí vyšší úroková sazba (klidně i o několik procent), čímž se automaticky zvýší také hodnota hypoteční splátky. Možná si říkáte, že to nějak zvládnete, že navýšení nebude nijak velké. Ale je tomu skutečně tak? Podívejme se na to formou příkladu.
Vezmeme si hypotéku ve výši 2 500 000,- Kč, za kterou budeme ručit nemovitostí v hodnotě 3 000 000,- Kč. Splácet ji budeme 25 let, přičemž si zvolíme 5letou fixaci úrokové sazby, díky čemuž bude roční úroková sazba činit 2,19 %. Měsíčně tak na hypotéce zaplatíme 10 829,- Kč. Po 5 letech, kdy nám fixace končí, se úrokové sazby hypotéky zvýšily a v současné době se nám zbývající část hypotéky bude úročit 6 % p.a. Měsíční splátka se tak navýší na 13 256,- Kč.
Rozdíl sice není velký („pouhé“ 2 427,- Kč), ale pokud se zvýší životní náklady, přijdete o práci nebo onemocníte, může být pro vás nová výše hypoteční splátky likvidační, zejména pak, pokud na její splácení budete sami. Anebo jinak. Kolik korun vám nyní zůstane z výplaty „navíc“?
Stát připravuje v rámci Státního fondu rozvoje bydlení zvýhodněné půjčky pro mladé do věku 36 let, kteří se starají o dítě mladší 6 let, přičemž primárně jde o mladé rodiny a samoživitelky, které nejsou vlastníkem žádné nemovitosti včetně družstevního bytu. Samozřejmě se plánují ještě další kritéria určující nárok na státní podporu, avšak ty nejsou tolik rozhodující s výjimkou maximální výše půjčky, která je omezena na 600 000,- Kč a jejího vyčerpání do 3 let od podpisu smlouvy. Zajímavá je také informace o maximální výši úrokové sazby, která by neměla překročit 2 %, a maximálně 15letá doba splatnosti půjčky.
Pokud se nad těmito základními informacemi zamyslíme, je jasné, komu vlastně státní podpora bydlení prospěje. Že nepůjde o osoby z nižších a středních vrstev je jasné. Začněme třeba samoživitelkami (ano, počítám i s muži samoživiteli). S dítětem nemají šanci najít zaměstnání, jsou tedy na úřadu práce, pokud však práci najdou, peníze samozřejmě sotva vystačí na pokrytí základních životních potřeb (nájem, inkaso, jídlo …), o potřebách dítěte ani nemluvě. Dětský business je toho důkazem. Takže vyvstává otázka, kde samoživitelka vezme peníze na úhradu půjčky? Nehledě na to, že za 600 000,- Kč si nemovitost nekoupíte. O úsporách samozřejmě nemůže být řeč. Z čeho by si je vytvořila?
Obdobná situace je i u mladých rodin. Rodinný rozpočet je sice vyšší oproti samoživitelům, ale na průměrnou mzdu ve výši 22 531,- Kč (III. čtvrtletí 2015) nedosáhnou 2/3 pracujících. I když na druhou stranu, není to překážkou pro úhradu půjčky. Problém je především v maximální výši podpory. 600 000,- Kč je prostě málo, nemáte za to ani pozemek, pokud byste se tedy rozhodli postavit dům. K půjčce si sice můžete vzít hypotéku či jiný úvěr na bydlení, bohužel se tím kvůli bydlení dvakrát zadlužíte na poměrně dlouhou dobu. Navíc 600 000,- Kč podpora nic neřeší, pokud vezmeme v úvahu, že se průměrná výše hypotéky pohybuje nad 2 000 000,- Kč.
Takže tu máme situaci – mladá rodina s dítětem či více dětmi, s jedním příjmem, případně se dvěma, které nedosahují na celorepublikový průměr, finanční náročnost zajištění základních životních potřeb včetně potřeb dětí (Proč prodávat dětské zboží za přijatelné ceny, když ho rodiče musí koupit, že?), nízké úspory (pokud nějaké), dva úvěry na nemovitost, kterou bude potřeba vybavit a pravděpodobně i zrekonstruovat, zadlužení na dobu 15 – 30 let, vysoké splátky a jako bonus chybějící jistota zaměstnání.
Možná jsem příliš pesimistická, ale dle mého názoru se jedná o existenční sebevraždu. Vypadá to pěkně, lidi si budou myslet, kdovíjak stát podporuje mladé rodiny a samoživitelky, ale v podstatě je to výsměch a další „dotace“ pro bohaté. 15letá doba splatnosti úvěru je jen třešničkou na dortu. Nicméně pokud jde o podkopávání důvěry občanů v kompetentnost vládních činitelů, hodnotím známkou 1. ….. A pak nemá být „blbá nálada“ ve společnosti.
Ačkoliv se na první pohled zdá, že na nemocenské jste vyloučeni z jakéhokoliv zdroje příjmů s výjimkou nemocenské dávky, nemusí tomu tak být vždy. Samozřejmě jsou možnosti omezeny a je nutné dodržovat lékařem stanovený léčebný režim, tzn., že pokud budete docházet do „nového“ zaměstnání, musíte tak činit v době určené vycházkám.
Další podmínkou je výkon přivýdělku mimo pracovní činnost, za kterou pobíráte nemocenské dávky, a zároveň i mimo obor. To znamená, že pokud v zaměstnání vykonáváte manuální činnost a nemoc vám zakazuje ji dočasně vykonávat (např. zlomená noha, problém se zády), ale můžete například používat ruce, tak si lze přivydělat jako copywritter nebo v případě, že máte pouze problémy se zády, tak jako pokladní. Zda je pro vás forma přivýdělku vhodná, by vám pak měl potvrdit váš lékař. Rovněž vás potěší skutečnost, že výše výdělku není omezena, tudíž i během nemoci lze do rodinného rozpočtu přispět, přičemž pracovat můžete jak na dohodu o provedení práce či pracovní činnosti, ale i jako OSVČ.
Podnikání není snadnou ani levnou záležitostí, byť to nepodnikatelé vidí jinak. Podle nich je každý podnikatel zloděj, který nic nedělá a topí se v penězích. Bohužel skutečnost je jiná. Ano řada porevulečních podnikatelů si úspěšně nakradla, ale je jejich jen pár. Ti ostatní si své jmění poctivě vydřeli a zasloužili by respekt.
Podnikání je především o starostech, zatěžující byrokracii, časté práci od rána do večera, kontinuálním vzdělávání, sledování dění nejen v oboru, ale i v ekonomice, a především o vysokém kapitálu (bez vlastních peněz se do podnikání ani nepouštějte, pokud nechcete přijít o majetek, přitom u určitých oborů stačí jen pár desítek tisíc) a každodenním riziku krachu. Můžete si říct: Proč tedy ti lidé podnikají? Odpověď je jednoduchá. Chtějí si zachovat svoji tvář a zároveň využít potenciál, který každý v sobě máme.
A to je také důvod, proč mladí lidé dávají přednost podnikání před zaměstnáním. Nemusí se nechat srážet na kolena zakomplexovanými nadřízenými a spolupracovníky, kteří mají pokřivený charakter způsobený lety socialismu, jež potlačoval vlastní názory a seberealizaci. Proto je také pro Čechy typická závist – úspěch druhých se prostě neodpouští, protože odráží naši vlastní neschopnost a ustrašenost. Nicméně nebudu zlá. Existuje i řada výjimek a takových, kteří mají pouze pokřivený charakter, jelikož nejsou schopni samostatného myšlení a sebereflexe.
Pro mladou generaci je podnikání také způsobem, jak si zachovat pocit svobody a nenechat druhé řídit svůj život. Nikdo vám neříká, co máte dělat a kdy, čas si plánujete podle svých potřeb, díky čemuž si soukromé věci vyřídíte během dopoledne a práci si přesunete na později. Pro ženy to znamená především vyřešení problému kam s dítětem, když je školka plná, případně jeho vyzvednutí nebo dovedení do školky. Pružná pracovní doba zkrátka na trhu práce chybí, přičemž je jen málo pozicí, kde by se nedala zavést. Bohužel chybí ochota zaměstnavatele.
Nemalou motivací je i pocit seberealizace. Co si budeme povídat, ego je ego a rádi si dokazujeme, že jsme dobří. A pokud se v průběhu času posouváte dál, pocit uspokojení je nezapomenutelný a k nezaplacení, zejména když víte, že vaše práce měla smysl a v životě jste něco dokázali. Jako bonus můžete brát seznámení se s jinými lidmi, kteří vám nezištně pomohou a poradí, když potřebujete, na druhou stranu také s lidmi, kteří vás pomlouvají a veřejně špiní jméno vaší firmy nebo nezaplatí za dodané zboží či služby.
Podnikání je také dřina, zejména pokud s ním začínáte, protože musíte nemalé částky investovat do propagace, a to i přesto, že většinu úkonů zvládnete sami. Bez pomoci externích služeb se prostě neobejdete. Také musíte počítat s tím, že některé věci vyjdou a jiné ne, a bohužel druhá možnost převažuje. Nezkušenost s podnikatelským prostředím a účinností marketingových nástrojů vyjde draho. Na druhou stranu chybám se nikdy nevyhnete a špatná zkušenost se do budoucna stane zkušeností pozitivní.
Stále si myslíte, že podnikatelé mají vyšší příjmy za nic? Kdo nepozná, nemá právo soudit.
S využíváním internetu se pojí řada rizik, ať už se jedná o nedodání zboží z internetového obchodu nebo jeho dodání, avšak jiného, než jste objednali, či o kyberšikanu, která je spojena se sociálními sítěmi a v internetové anonymitě hojně a úspěšně bují. Proto se ČSOB Pojišťovna rozhodla obohatit pojistný trh o nový produkt, a to o pojištění proti internetovým rizikům, o které dle jejího průzkumu projevilo zájem 80 % dotázaných.
Stěžejní výsledky výzkumu ČSOB Pojišťovny |
62 % respondentů má zkušenost se špatným dodáním zboží |
56 % respondentů se bojí zneužití identity |
29 % respondentů se bojí poškození pověsti |
70 % respondentů neví, jak situaci řešit |
80 % respondentů má zájem o pojištění |
Zdroj: FinExpert.cz
Ačkoliv se jedná o poměrně závažný problém, který by měl být řešen, je dobré se zamyslet nad tím, zda je pojištění proti internetovým rizikům vhodným řešením či ochranou. Je zcela zřejmé, že s jeho vznikem se internetové prostředí nestane bezpečnější a ani nezabrání nekalým praktikám internetových obchodníků. Lidskou povahu obyčejné pojištění prostě nezmění. To je fakt. Stejně tak nezabrání negativním dopadům internetových útoků (zejména šikany a zneužití identity) na život poškozených, o což by se však měl postarat právní systém, který však bohužel tuto roli neplní, byť by měl.
Když se to tak vezme, tak jediným důvodem, proč si takové pojištění zřídit je finanční kompenzace za internetový útok na vlastní osobu, kterou si však zafinancujeme sami, takže opět bude oběť poškozena. Pojišťovna sice poté může vymáhat škodu po „pachateli“, nicméně když to bude nezletilá osoba, tak z ní stejně nic nezíská. Rovněž vyvstává otázka, do jaké míry se bude posuzovat nárok na pojistné plnění a jak dokáže pojišťovna zabránit pojistným podvodům, protože, co si budeme povídat, na internetu se můžeme pohybovat pod různými jmény a díky veřejnému přístupu k internetu i pod různými IP adresami.
No, uvidíme, s čím pojišťovna přijde, a necháme se překvapit. Nápad dobrý, ale z praktického hlediska zbytečný.
Čím dál častěji nabývám dojmu, že si stát dal za úkol, co nejvíce daňově zatížit spotřebitele, aby vyřešil svoji neschopnost v ovládání finanční gramotnosti, kterou se ohání při poukazování na permanentní zadluženost domácností. Problém je však v tom, že v jejich případě to odskáčou pouze rodinní příslušníci a věřitelé, zatímco v případě státu celý národ. O tom, jak by se stát mohl přetrhnout, aby zlepšil životní úroveň „nepřizpůsobivým“ a ekonomickým migrantům, se raději ani zmiňovat nebudu. Prostě se shodneme, že být občanem ČR platícím daně se nevyplatí a naši předci se obracejí v hrobě.
Ale k věci. Od roku 2016 má dojít k novelizaci zákona o nabytí nemovitosti (údajně nebylo zcela jasné, kdo má podat daňové přiznání a zaplatit daň; A četli dotyční zákon? Nic nejasného tam není.), dříve známé pod pojmem „daň z převodu nemovitosti“, na jejímž zaplacení se mohl prodávající s kupujícím domluvit. Buď ji zaplatil jeden z nich, nebo se na ni podíleli oba (jeden podal daňové přiznání a zároveň daň zaplatil, zatímco druhý mu na polovinu této daně přispěl).
Bohužel novelizace daného zákona striktně říká, že daň z nabytí nemovitosti musí zaplatit kupující, což však nebrání dohodě s prodávajícím, že mu o tuto daň na prodejní ceně zaplatí méně, případně mu prodávající přispěje polovinou částky. Takže se v podstatě vyřeší pouhá shnilost účastníků převodu nemovitosti, kteří se nebudou muset blíže zajímat o svoje povinnosti, zatímco ti aktivní budou „biti“.
V jejich neprospěch je také novelizace zákona o DPH, která bude nově zatěžovat stavební pozemky, v jejichž blízkosti (nebo přímo na nich) se nacházejí inženýrské sítě nebo tvoří jeden celek s funkční stavbou, 21% sazbou DPH, čímž se jejich cena navýší. Na druhou stranu si za pozemek připlatí pouze ti kupující, kteří budou pozemek nakupovat od plátce DPH, tedy firmy, nicméně vzniká otázka, zda soukromí vlastníci stavebních pozemků (zastavěných i nezastavěných) v důsledku růstu jejich tržních cen také nenavýší prodejní cenu.
Přestože úrokové sazby hypoték rostou, jsou stále na přijatelné úrovni (2,08 % p.a.), a tak není divu, že stále roste zájem domácností o uzavírání hypotečních smluv, případně o jejich refinancování. Podle Fincentrum Hypoindexu bylo za letošní rok uzavřeno přes 60 000 hypotečních smluv o objemu něco málo přes 108 mld. Kč, což je o 10 % více ve srovnání se stejným obdobím roku 2013. Proto lze s největší pravděpodobností očekávat, že se letošní rok zapíše do historie hypotečního trhu jako rok s největším objemem uzavřených hypoték.
Ruku v ruce s nízkými úrokovými sazbami dochází k růstu cen nemovitostí na realitním trhu, které jsou však pro kupující stále přijatelné, a tak přispívají k oživení realitního trhu, který v době hospodářské krize utrpěl těžké rány. To se samozřejmě odráží na rostoucí zadluženosti domácností, která se oproti minulému roku navýšila o 68 mld. Kč, tj. o 5,5 %. Nicméně nelze se dívat na tento jev jako na negativní projev lidského chování, které povede k řadě osobním bankrotů a exekucím, protože vysoký podíl na zadluženosti mají právě hypoteční úvěry tvořící podstatnou část dluhu, jejichž průměrná výše se navíc rok od roku zvyšuje.
Tab. 1: výše hypoték v r. 2015
Měsíc |
Průměrná výše hypoték |
Leden |
1 725 728,- Kč |
Únor |
1 731 248,- Kč |
Březen |
1 751 311,- Kč |
Duben |
1 783 330,- Kč |
Květen |
1 816 423,- Kč |
Červen |
1 829 483,- Kč |
Červenec |
1 832 976,- Kč |
Zdroj: Fincentrum Hypoindex
Na druhou stranu se lze na rostoucí zadluženost domácností při současném poklesu míry nezaměstnanosti dívat také jako na hnací motor české ekonomiky, která ve II. kvartále tohoto roku vzrostla o 4,4 %, kdy právě jejich výdaje přispívají k růstu zisku firem, a tím i k růstu národní ekonomiky, resp. HDP. Výjimkou není ani stavebnictví, které se významnou měrou podílí na rekonstrukci stávajících i nově zakoupených nemovitostí, které se na celkové sumě hypotečních úvěrů podílejí 61 %, stejně jako na výstavbě nových domů a bytů, které tvoří 19 % všech uzavřených hypotečních úvěrů.
Že bude tento trend pokračovat, je nasnadě, ať už kvůli nízké míře inflace, dalšímu snížení nezaměstnanosti či rostoucí minimální mzdě a mezd (platů) jako takových.
Myslím, že není rok, během kterého by se nedělal výzkum na ochotu Čechů stěhovat se za prací, přičemž je zjevné, že důvody, proč tomu tak je, se prostě v čase nemění. I přes nuzné mzdy, předražené nájmy a prakticky neatraktivní nabídky práce v regionu, ve kterém žijeme, je pro nás prioritou rodinné zázemí, které si budujeme řadu let stejně jako přátelské vztahy, kdy se přátelé, se kterými jsme prožili dobré i zlé, stali součástí našeho života. Je tedy samozřejmé, že jak rodinu, tak i své přátele nechceme opustit.
V případě rodiny dokonce vyvstává otázka péče o staré rodiče. Jistě, můžeme je dát do domova důchodců, nicméně řada z nás by to svým rodičům (i přes pracovní vytíženost) neudělala a buďme k sobě upřímní, kolik z nás by za nimi dojíždělo přes půlku republiky. Samozřejmě je můžeme „ubytovat“ blízko našeho nového bydliště, ale bylo by to možné, když poptávka dvojnásobně převyšuje nabídku? Nicméně nejde jen o péči o rodiče, ale také o děti, které by musely opustit školní kolektiv a své přátele a zvykat si na nové prostředí i lidi kolem sebe. Pro ně by to bylo mnohonásobně těžší.
Kromě rodinného zázemí a přátelských vztahů vyvstává také další, poměrně důležitá otázka. Sežene partner v novém místě práci? Jak rychle a za jakou mzdu? Ale především: Kde na to vzít? Někteří z nás mají na svých bedrech hypotéku, která prodej nemovitosti ztěžuje, jelikož není pro kupujícího tak atraktivní. Zároveň vzniká problém s novým bydlením, jelikož s jednou hypotékou bude získání dalšího úvěru na bydlení nemožné nebo minimálně za krajně nevýhodných podmínek. A jít do podnájmu? Pro Boha proč, když jsme celý život šetřili na vlastní dům, abychom se králíkárně vyhnuli?
Také se docela hodně propírá neochota dojíždět za zaměstnáním. Samozřejmě, že jen malá většina lidí je ochotna dojíždět do zaměstnání byť pouhých 20 km, pokud vezmeme v potaz, že taková prodavačka dostává minimální mzdu, což je 9 200,- Kč hrubého a za jízdenku zaplatí zhruba 33,- Kč (skutečná výše záleží na místě bydliště, přičemž není počítáno s přestupy a využitím MHD), což měsíčně může udělat výdaj ve výši 1 320,- Kč, který v rodinném rozpočtu prostě bude chybět. Rovněž je zde nutné přihlédnout k času, který cestováním do práce strávíme. I pouhá půlhodinová cesta (1 hodina denně) vám při 8 hodinové pracovní době prostě „sežere“ čas, který byste jinak mohli věnovat rodinně nebo sobě.
Nabídka atraktivnější výši mzdy sice může být motivací pro přestěhování či několikahodinové dojíždění do zaměstnání, nicméně je nutné si uvědomit, že tím utrpí především rodinné vztahy. K čemu vám bude partner, který nebude věčně doma nebo k dispozici, když se něco přihodí? Bude chybět jistota a zázemí, a ty si za peníze nekoupíte. Ale především: Život není o práci a podřizování se jí. Na to je příliš krátký.
S rostoucí degradací politické sféry všech evropských zemí roste diktatura Evropské unie, která se nebezpečně začíná blížit Hitlerovské rétorice a komunistickým manýrám, kdy je potírána kultura a suverenitu jednotlivých členských zemí včetně identity jejich obyvatel. Ne jinak je tomu i v případě zadluženého Řecka, které mělo tu smůlu, že kvůli zkorumpované a nekompetentní vládě přivedlo své obyvatele a zejména svoji zemi do dluhové pasti, která z Řeků udělá nevolníky Evropské unie, jež se projeví ve znárodnění firem a ztrátou ekonomické nezávislosti. Rovněž je zajímavé, že po řeckém státním aparátu ostatní členské země požadují to, co sami nejsou schopny ve svých zemích uplatnit, ať už se jedná o potírání korupce, zlepšení výběru daní, přísnější stíhání daňových úniků, boj s pašováním paliva či vytváření přebytku státního rozpočtu.
Tím se však v žádném případě nechci zastávat Řecka. Dluhy se mají platit, ať už se jedná o občana, korporaci či stát, nicméně se domnívám, že opakované rádoby záchranné balíčky uvrhují Řecko do ještě větší dluhové krize. Proto by Řecko mělo vyhlásit bankrot, jakkoliv by to bylo bolestné, vystoupit z EU, ale zejména opětovně zavést vlastní měnu, které se nemělo vzdát stejně jako ostatní členské země, jelikož pokud by si při vstupu do EU ponechalo drachmu, mohlo ji devalvovat, a tak svůj dluh snížit. To je však pro Evropskou unii nežádoucí, jelikož právě finanční nezávislost členských zemí, jejich suverenita jako taková, vlastní kultura a identita je hrozbou pro její existenci. Protože cílem EU, respektive jejích představitelů lačnících po moci jako Hitler v době nacistického Německa, je ovládnout evropský kontinent byrokratickou diktaturou, která bude dlouhodobě efektivní pouze tehdy, pokud bude založena na centrálním řízení a podřízenosti členských států.
Bohužel v dnešní době jdou této nacistické společnosti na ruku země, které by proti ní za jiných okolností brojily, místo toho však bojují proti vlastnímu lidu a vlastní zemi a mají tu drzost, že se nepovažují za vlastizrádce, Česko nevyjímaje. Za jak dlouho skončí Česká republika a další malé země jako Řecko? Za 10 let? Nebo díky štědré imigrační politice už za 2 roky?
Ačkoliv se o tom příliš veřejně nemluví, již nyní se na několika serverech můžeme setkat se zkušenostmi čerstvých vlastníků zemědělské půdy odsouhlasené příslušnou veřejnou správou k rodinné zástavbě, kterým novela zákona č. 41/2015 sb. o ochraně zemědělského půdního fondu (ZPF) platná od 1. dubna značně znepříjemňuje život. Důvodem je skutečnost, že abyste na ni mohli postavit rodinný dům (či jinou stavbu), musí být plánovaná zastavěná část půdy (dům, garáž, příjezdová cesta, terasa, pergola, bazén atd., tedy v podstatě celý pozemek) vyjmuta ze zemědělského půdního fondu. Za to však těžce zaplatíte, tj. i několik stovek tisíc korun, a to v závislosti na bonitě zemědělské půdy, která se naposledy sledovala v roce 1977, přičemž za 1 m2 byste měli zaplatit maximálně 1 475,- Kč. A jako bonus … od roku 2016 za prodej stavebního pozemku zaplatíte 21% daň z přidané hodnoty, o povinné výměně kotlů jako zdroje znečištění životního prostředí při odsouhlasení prolomení těžebních limitů ani nemluvě …
Chápu vládu, že se snaží ochránit zemědělskou půdu před jejím úplným zastavěním, na druhou stranu ona sama se postarala o výjimku pro český stát a veřejné subjekty jako takové, které jsou od této daně osvobozeny. Takže dálnice a mosty hyzdící krajinu a stavěné pouze pro pohodlí jsou v zájmu celé společnosti. :-> No, v mém určitě ne. Nemám problém někam cestovat o půl hodiny déle a kochat se okolní krajinou, pokud to někde jde.
Rovněž zde vzniká otázka, zda si skutečně myslí, že její zavedení odradí velké korporace k budování hypermarketů, aquaparků a dalších „prázdných“ kapitalistických výdobytků? Pokud ano, tak jsou silně naivní, jelikož pro ně bude daň z dlouhodobého hlediska pouhý pakatel – řekla bych, že na tržbách se jim daná částka vrátí dokonce již během 1 roku. Ale hlavně! Přišli s křížkem po funuse. Zemědělství je v České republice zlikvidované a tato doslova prasárna na obyvatele na celé situaci nic nezmění, protože chybí skutečná podpora pro zemědělce.
Že je vláda plná vlastizrádců, již vím a nepochybuji o tom, že je to jasné všem myslícím bytostem. Nicméně když upustím od skutečnosti, že jsou touto novelizací zákona trestáni občané, kteří se chtějí na stáři zajistit vlastním bydlením, a tím předejít současné situaci, kdy řadě seniorů nestačí důchod na nájem natož na pokrytí ostatních základních životních potřeb, a zároveň nechtějí parazitovat na státu prostřednictvím pobírání sociálních dávek, měla by se vláda alespoň zamyslet nad dopadem tohoto výplodu chorého mozku na ekonomiku.
Konečně se po nějakých 5 – 6 letech začíná dařit stavebnictví, které bylo hospodářskou krizí nejvíce postiženo, a nyní dostává další ránu, která jeho počínající růst zbrzdí. A tím samozřejmě i samotnou ekonomiku, která je na stavebnictví závislá (když se nic nebuduje, není prostor pro ekonomický rozvoj).
Takže pokud si utrhujete od huby, nejezdíte na dovolenou, protože vám na bydlení nikdo nedá, a dřete jako hovado ve 2 zaměstnáních jenom proto, abyste si mohli někdy v budoucnu (avšak dříve než v důchodu) dovolit vlastní bydlení, na které vám samozřejmě nikdo nepřispěje, a nezadlužit svoje děti, tak se můžete jít vyzvracet, protože to je to jediné, za co tady nemusíte platit.
Zřejmě jste již zaznamenali, že v prvním čtvrtletí vzrostla cena povinného ručení, a to u všech kubatur, zejména pak u vozidel s objemem motoru od 1 001 do 1 250 l, u kterých se jednalo o 16% meziroční nárůst ceny povinného ručení, což je zhruba o 308,- Kč více. V ostatních případech se jednalo o navýšení ceny v řádech několika desítek korun, tj. do 3,5 %, přičemž nejmenší zdražení se týkalo vozidel s kubaturou 2 001 – 2 500 cm3, kdy se cena povinného ručení navýšila o pouhých 24,- Kč, tj. o 0,58 %.
Je docela zvláštní, že vozy s větší spotřebou paliva, tedy větší znečišťovatelé životního prostředí, mají nižší pojistné povinné ručení, než vozy, které ovzduší tolik nezamořují. Myslím, že by nebylo od věci v cenách pojištění zahrnout také „společenskou zodpovědnost“ provozovatelů vozidel vůči naší matičce Zemi, když pohlavářům je zachování kulturního dědictví a nedotčené přírody pro příští generace ukradená. Na druhou stranu bude problém nejspíše v tom, že plebs (tedy my) ve většině případů disponuje právě vozy s objemem motoru do 1 400 cm3, tudíž pro stát a pojišťovny představuje hlavní tržní segment, a tedy i zdroj zisku a milionových odměn.
Objem motoru (cm3) |
Æ cena povinného ručení za 1. Q 2014 (Kč) |
Æ cena povinného ručení za 1. Q 2015 (Kč) |
Změna |
|
Kč |
% |
|||
do 1 000 |
1 599,- |
1 654,- |
55,- |
3,44 |
1 001 – 1 250 |
1 972,- |
2 280,- |
308,- |
15,62 |
1 251 – 1 350 |
2 415,- |
2 491,- |
76,- |
3,15 |
1 351 – 1 400 |
2 817,- |
2 885,- |
68,- |
2,41 |
1 401 – 1 650 |
3 060,- |
3 112,- |
52,- |
1,70 |
1 651 – 1 850 |
3 300,- |
3 363,- |
63,- |
1,91 |
1 851 – 2 000 |
3 659,- |
3 699,- |
40,- |
1,09 |
2 001 – 2 500 |
4 108,- |
4 132,- |
24,- |
0,58 |
2 500 > |
4 597,- |
4 645,- |
48,- |
1,04 |
Zdroj: ePojištění.cz, autor
Co však zůstalo nezměněno, je rozdílná cena pojistného za parametricky stejný vůz, která je dána regionálními rozdíly, kdy ve větších městech vlastníci vozidla za povinné ručení zaplatí více oproti menším obcím. V případě Prahy se dokonce může jednat až o cca 1 140,- Kč rozdíl, u krajských měst již o něco méně (cca 550,- Kč). Důvodem bude zejména skutečnost, že ve větších městech je vyšší riziko dopravních nehod, byť v médiích lze vidět, že se řada nehod stává právě mimo velké aglomerace, když nebudu počítat feťáky na útěku před policií. Což je zřejmě také jedním z důvodů, proč v Praze meziročně vzrostlo povinné ručení o 220,- Kč a v obcích o pouhých 51,- Kč. V případě velkých měst pak rozdíl činí pouze cca 60,- Kč.
Místo bydliště klienta |
Æ cena povinného ručení za 1. Q 2014 (Kč) |
Æ cena povinného ručení za 1. Q 2015 (Kč) |
Změna |
|
Kč |
% |
|||
Praha |
4 107,- |
4 327,- |
220,- |
5,36 |
Velká města |
3 630,- |
3 739,- |
109,- |
3,00 |
Malá města |
3 140,- |
3 191,- |
51,- |
1,62 |
Zdroj: ePojištění.cz, autor
Místo bydliště však není jediným faktorem, který má vliv na konečnou cenu povinného ručení (pokud upustíme od technických parametrů vozu a bezeškodnou událost), ale je jím také věk motoristy, kdy si řidiči do věku 22 let, představující potenciální rizikové účastníky provozu, v důsledku nedostatku zkušeností za povinné ručení připlatí i 2 000,- Kč. Nicméně ani osoby starší, zejména ve věku nad 40 let, mnohdy nejsou od vyššího pojistného uchráněni, byť v jejich případě mohou dostat bonusové body (slevu) za bezeškodný průběh pojistné smlouvy, a tím si cenu pojistného snížit.
V posledních měsících se na finančním trhu diskutuje o regulaci provizí pojišťovacím zprostředkovatelům, které získávají za každou nově uzavřenou smlouvu. Že se jedná o nemalé částky, víme jistě všichni, byť nikde není uvedena výše, která jim za uzavřenou smlouvu náleží. Nicméně jejich majetky mluví za vše. Co mě však na celé věci zaráží je skutečnost, že by měl stát či jiná instituce (ČNB) zasahovat do odměňování zaměstnanců soukromých subjektů. Domnívám se totiž, že je věcí zaměstnavatele, jakým způsobem nastaví výpočet odměn a jejich vyplácení. Rovněž je zcela scestné, aby se pojišťovny cítily ukřivděny tím, že je vyplácení vysokých provizí finančně zatěžuje nebo v případě přepojišťování (neustálé rušení smluv a uzavírání nových) v očích klientů poškozuje. Pokud je vše v souladu se zákoníkem práce a doprovodnými předpisy, neměl by stát dle mého názoru do těchto věcí zasahovat.
Na druhou stranu je k zamyšlení, zda provize ve výši až 200 % ročního pojistného není nemorální stejně jako její navrhované zastřešení na 150 %. 30 % bych ještě brala, ale vše nad touto sazbou již zavání lichvou. Důvodem je skutečnost, že jsou tyto provize placeny z pojistného hrazeného klientem, přičemž lze na ně nahlížet jako na poplatek za zprostředkování. A tak se ptám, zda by byla stejná výše akceptována finančním trhem, respektive jeho kontrolorem (ČNB), pokud by se jednalo o zprostředkování úvěru či leasingu? Řekla bych, že ne. A návrh samotné České národní banky rozložit vyplácení provizí externím pojišťovacím zprostředkovatelům na 5 let na celé věci nic nemění.
Také je docela smutné, že se pojišťovny nestydí veřejně říci, že první dva roky trvání pojistné smlouvy jde pojistné na odměnu pojišťovacího zprostředkovatele a na úhradu vstupních nákladů, ačkoliv ho klient hradí za účelem ochrany své osoby či blízkých, případně majetku. Stejně tak je zarážející, že se zcela veřejně hovoří o tom, že navrhované opatření poškodí finanční zprostředkovatele, potažmo pojišťovací zprostředkovatele (u pojistných smluv je největší provize, zejména co se týče investičního životního pojištění), kteří pracují na principu pyramidy neboli multi-level-marketingu (MLM), který je založen na principu, kdy „nižší pozice“ (samotný zprostředkovatel smlouvy) vydělává na pozice nad sebou, což je v podstatě systém, na kterém fungují všichni finanční zprostředkovatele (OVB, Partners, ZFP, Fincentrum atd.). A není pyramida u nás zakázaná?
Z mého pohledu se jedná o vykořisťování zaměstnanců na nižších pozicích těmi, co jsou nad nimi, kteří v podstatě profitují jenom z toho, že do firmy přivedli dalšího člověka, který za ně vydělává. Pokud budu hodně hnusná, dá se tento vztah přirovnat k pasákovi a lehké dívčině, která všechno odře, ale nejvíce peněz připadne právě kumšaftovi. Jejich klient navíc za své peníze dostane plnohodnotné plnění, aniž by platil nějaké provize či vstupní poplatky.
Á propós. Proč je MLM povolený jako forma pracovní činnosti, když jeden zaměstnanec vydělává na ty, co jsou nad ním, a švarcsystém povolený není? Přitom si v případě švarcsystému zaměstnanec vydělává na sebe a samozřejmě na zaměstnavatele. …. Evidentně je v našem ekonomickém systému něco špatně.
O vývoji české ekonomiky se toho od dob hospodářské krize, která plně vypukla v roce 2008, napsalo hodně. Média nás neustále masírovala tím, jak se česká ekonomika propadá, jak jsme na tom všichni špatně, roste nezaměstnanost, krachují firmy atd. atd., prostě cíl vyvolat blbou náladu ve společnosti, abychom mohli být ještě více znechuceni životem a agresivitou okolí.
Jistě, nepopírám, že ekonomika určitý propad zaznamenala, ale nedělala bych z toho takovou tragédii. Vzhledem ke krachu firem, které nebyly na tuto situaci připraveny, se dalo očekávat, že nezaměstnanost vzroste, jelikož nejvíce se hospodářská krize dotkla firem navázaných (přímo či nepřímo) na stavebnictví, které představuje „základní stavební kámen“ ekonomického růstu. Na druhou stranu si připusťme, že míra nezaměstnanosti v ČR nikdy nebyla na úrovni tzv. přirozené míry nezaměstnanosti, za kterou je považována hodnota 4 – 5 %, což je pro Českou republiku pouhé zbožné přání.
Ale zpět k věci. Dnes bych se ráda vyjádřila k článku Česká ekonomika se přehoupla do nového hospodářského cyklu s růstovým potenciálem uvedeného na portále CFO, který je mimochodem skvělý. Domnívám se totiž, že česká ekonomika je v novém růstovém cyklu již od roku 2010, jelikož osobně považuji za základní ukazatel hodnotící hospodaření země HDP, jelikož odráží ekonomickou činnost jejích subjektů (obyvatel, firem a ostatních institucí)
Z níže uvedeného grafu je tedy patrné, že po počátečním šoku, který v roce 2009 způsobil téměř 90 mil. Kč pokles HDP, se ekonomika o rok později probrala a začala růst. Samozřejmě se v prvních letech nejednalo o žádné velké skoky (41 – 42 mil. Kč), ale již v roce 2012 se dalo hovořit o poměrně slušném ekonomickém vývoji s výhledem dlouhodobého růstu. Od roku 2008, kdy propukla hospodářská krize, do minulého roku (který v sobě však nezahrnuje saldo vývozu a dovozu) vzrostla hodnota hrubého domácího produktu o 3,26 %, tj. o více než 125 mil. Kč, a to je dle mého názoru důkazem dlouhodobého růstu české ekonomiky i přes hospodářskou krizi.
Graf 1: Vývoj HDP v letech 2008 – 2014
Zdroj: ČSÚ
Dle mého názoru se nevzdělaná média s odbornou veřejností, která jim šla ráda na ruku, dívala na celou věc z krátkodobého hlediska (což je základní chyba ekonoma), a tím dezinformovala českou veřejnost, která propadla panice. Protože již v základech makroekonomie je uváděno, že hospodářský cyklus prochází vzestupy a pády, a to v určitých časových intervalech dlouhodobého charakteru. Z toho vyplývá, že když ekonomika začne padat dolů, je jen velmi brzkou otázkou času, kdy opět poroste. A ona poroste, ať si každý myslí a vykládá, co chce. A tak je také nutné na vývoj ekonomiky nahlížet, ale především si vyhledávat informace a ne slepě věřit médiím, která jsou všechno jiná než nezávislá a na úrovni.
Druhou stránkou věci je fakt, že jsme na tom ani v době hospodářské krize nebyli až tak špatně. Samozřejmě existují výjimky, ale ruku na srdce (a nebuďme prosím pokrytci), kdo z nás si skutečně musel v dané době lidově řečeno utrhnout od huby. Řekla bych, že nikdo. Možná jsme byli nuceni omezit nákup cipovin, bez kterých se s přehledem obejdeme, ale určitě jsme nebojovali o přežití s životním minimem.
Ostatně níže uvedený Graf 2 dokládá, že jsme spotřební výdaje neomezovali, spíše naopak – v průměru jsme ročně navýšili výdaje o více než 30 mil. Kč. Ale abych byla fér, stát se zrovna také dvakrát neomezoval (v průměru se roční výdaj navýšil o téměř 13 mil. Kč), byť v některých letech skutečně došlo k poklesu výdajů, stejně jako neziskové organizace, i když u nich se roční výdaj v průměru navýšil o „pouhých“ 341 mil. Kč.
Graf 2: Vývoj spotřeby domácností, vlád a neziskových organizací
Zdroj: ČSÚ
Takže, kde byla ta krize? Ne, nedělám si srandu. Ale když se nad tím zamyslíte a ohlédnete se zpět, skutečně si myslíte, že nemohlo (nemůže) být hůř? Řekla bych, že ano.
Ačkoliv je již duben, tipuji, že jen velmi malý počet osob z řady IT (týká se to také studentů a nepodnikajících fyzických osob) či jiných poskytovatelů elektronických služeb (např. elektronické dodání hudby či filmů, web hostingu nebo poskytnutí autorských práv k fotografiím dodaným prostřednictvím internetu) neví, že jsou, ačkoliv nejsou povinni se registrovat k dani z přidané hodnoty, plátci této daně, i když jen za předpokladu, že tuto službu poskytují nepodnikající fyzické osobě členského státu EU tedy i ČR. Avšak vzhledem ke globálnímu propojení internetové sítě, je to v podstatě každý poskytovatel elektronických služeb.
Že jo to postavené na hlavu, je myslím každému jasné. Pokud už musí platit DPH i nepodnikající osoba, případně podnikatel avšak s obratem do 1 mil. Kč (tedy bez povinnosti registrovat se k dani), vyvstává otázka, za jaké další služby či zboží se staneme nedobrovolnými plátci daně z přidané hodnoty. Jistě, elektronické služby jsou dobrý byznys, kterým protékají peníze, ale pokud je neposkytuji jako podnikatel s obratem nad 1 mil. Kč, stát by neměl mít právo ode mě vyžadovat platbu DPH. A nahlížet na tento počin pozitivně neovlivní ani jeho snaha usnadnit těmto osobám výběr daně prostřednictvím zřízení tzv. Mini One Stop Shopu (MOSS), jehož úkolem je vybrat daň z přidané hodnoty a následně ji odvést do zemí dle bydliště příjemců poskytovaných elektronických služeb.
To znamená, že pokud např. IT prodá software do Polska fyzické (nepodnikající) osobě, tak by měl polskému finančnímu úřadu odvést DPH vypočítané dle jejich daňové sazby, což by ovšem vyžadovalo zaregistrovat se u tamního finančního úřadu. MOSS mu však umožňuje, že se nebude v Polsku registrovat, ale pouze vypočte DPH podle polské sazby daně, kterou následně odvede českému finančnímu úřadu, který ji pošle do Polska. Přičemž daňové přiznání bude muset IT podávat každý čtvrt-rok.
S příchodem této novinky se tak stále ptám, zda má podnikání či jakákoliv (byť příležitostná) výdělečná činnost v České republice smysl, když jsou nám neustále házeny klacky pod nohy, zatímco nemakačenkům, kriminálníkům a jiným pochybným živlům dotován pohodlný a bezstarostný život.
Je tomu už nějaký ten pátek, co je pro podniky uzákoněna povinnost mít vlastního lékaře a všechny zaměstnance povinně k němu nahánět na pravidelné prohlídky. Musím říct, že od doby co tento nesmysl spatřil světlo světa, mu nemůžu přijít na chuť. Stále mám dojem, že se jedná o neoprávněný zásah do soukromí zaměstnance, byť chápu, že u určitých profesí má prohlídka firemním lékařem význam (např. lékaři, hasiči, policisté, řidiči hromadné dopravy či transportních firem).
Zastávám totiž názor, že fyzické a psychické zdraví je čistě soukromou záležitostí každého z nás (samozřejmě s výjimkou duševních chorob apod.), a tak by kromě vlastního ošetřující lékaře nikdo neměl mít přístup k naší lékařské dokumentaci. Ano, je přístupná pouze pro lékaře a firma se o jejím obsahu nedozví. Ale jste si jistí, že tomu tak skutečně je? A má právo cizí obvodní lékař nahlížet do vaší zdravotní dokumentace bez vašeho svolení? Jistě, jdeme k němu dobrovolně, ale máme na výběr? Pokud tam nepůjdeme, přijdeme o zaměstnání. I když se musím přiznat, že já jsem se možnosti zaměstnání kvůli povinné lékařské prohlídce vzdala. Prostě do mého zdravotního stavu nikomu nic není. Naštěstí jsem si to však mohla dovolit a můj současný zaměstnavatel to nepožaduje. Vystavuje se sice riziku postihu, ale je „normální“.
Musím však říct, že řada malých podniků tuto zákonnou povinnost nedodržuje. Buď o ní neví, nebo ví a neřeší. Zkrátka čas jsou peníze a těch je v podnikání vždycky málo. Co jsem však chtěla článkem říct je, že stát by neměl vystupovat jako náš rodič a rozhodovat za nás z hlediska způsobilosti pro určitou pracovní pozici. Lidstvo sice degeneruje, ale nejsme nesvéprávní. Myslím, že každý je natolik způsobilý, aby si mohl sám zodpovědně říci, zda může určitou pozici z hlediska svého fyzického a duševního zdraví vykonávat nebo ne. A pokud se i přes nedostatečné zdraví rozhodne, že ano, je to jen a jen jeho rozhodnutí, avšak neměl by od státu ani zaměstnavatele požadovat náhradu škody za újmu na zdraví.
Takže státe, zabývej se korupcí ve veřejné správě a rozkrádáním veřejných příjmů nepřizpůsobivými (Proč je zakázané nazývat je pravým jménem? Svoboda slova už u nás nemá místo?), my si svůj život umíme řídit sami!
Není tomu tak dávno, kdy se v televizi objevila reklama na internetový portál ePojištění.cz, které nabízí vyhledání nejlevnějšího pojištění, zpravidla povinné a havarijní, a jeho on-line sjednání. Což o to, tuto službu nabízí řada portálů, a to již několik let, ale než přejdu k jádru pudla, nedokážu si odpustit lehké rýpnutí.
Nevím jak vy, ale já se po celou dobu, co reklama běží, a to i když ji vidím již po několikáté, nemůžu zbavit dojmu, že dáma prezentuje něco jiného. … Tak dobře. Erotické služby. Takže je zcela jasné, že se po celou dobu reklamy snažím myšlenky uspořádat – oči vidí pojištění vozu, ale mozek signalizuje erotické služby. No, v tomto směru bylo obsazení ženy do reklamy spíše chybou než přínosem. Nebo je chyba ve mně?
Co však chci říci je, že on-line kalkulačky jsou určitě super věc, ale je potřeba brát v úvahu, že nejnižší cena ještě neznamená, že se jedná o výhru. Ano, ušetříte. Ale za jakou cenu? Nízká cena značí, že v sobě nezahrnuje všechna rizika, proti kterým se lze pojistit, případně rizika, proti kterým se chcete pojistit. Je tedy nutné sledovat obsah pojištění, to znamená, co všechno pokryje.
Třeba u povinného ručení může být kamenem úrazu nízká hodnota pojistného plnění nebo neproplacení čelního skla po nehodě, jelikož ho vašeho pojištění nekryje. A co teprve pojištění proti škodě způsobené vandalem, který si krátil čas (a že jich v poslední době je)? Pokryje vám ji havarijní pojištění? Nicméně nejvíce pozornosti věnujte pojištění domácnosti, jelikož zde budou škody vyšší než u nabouraného vozu a nový domov si nevybudujete ze dne na den. Zde bych dokonce doporučovala sledovat ceny pojištění směrem od nejdražšího po nejlevnější, jelikož je jasné, že nejnižší cena nebude to pravé ořechové. Přece jenom
2 – 3 mil. Kč se nikomu z nás na běžném účtu neválí a co si budeme povídat, svět se zbláznil, o morálním úpadku společnosti nemluvě.
A propos. Také vás u on-line kalkulaček rozčiluje, že musíte vyplnit kontaktní údaje, i když si chcete pouze vypočítat cenu pojištění? To jako proč? Chci si pouze udělat průzkum, ne se nechat obtěžovat pojišťovákem!