Stát připravuje v rámci Státního fondu rozvoje bydlení zvýhodněné půjčky pro mladé do věku 36 let, kteří se starají o dítě mladší 6 let, přičemž primárně jde o mladé rodiny a samoživitelky, které nejsou vlastníkem žádné nemovitosti včetně družstevního bytu. Samozřejmě se plánují ještě další kritéria určující nárok na státní podporu, avšak ty nejsou tolik rozhodující s výjimkou maximální výše půjčky, která je omezena na 600 000,- Kč a jejího vyčerpání do 3 let od podpisu smlouvy. Zajímavá je také informace o maximální výši úrokové sazby, která by neměla překročit 2 %, a maximálně 15letá doba splatnosti půjčky.
Pokud se nad těmito základními informacemi zamyslíme, je jasné, komu vlastně státní podpora bydlení prospěje. Že nepůjde o osoby z nižších a středních vrstev je jasné. Začněme třeba samoživitelkami (ano, počítám i s muži samoživiteli). S dítětem nemají šanci najít zaměstnání, jsou tedy na úřadu práce, pokud však práci najdou, peníze samozřejmě sotva vystačí na pokrytí základních životních potřeb (nájem, inkaso, jídlo …), o potřebách dítěte ani nemluvě. Dětský business je toho důkazem. Takže vyvstává otázka, kde samoživitelka vezme peníze na úhradu půjčky? Nehledě na to, že za 600 000,- Kč si nemovitost nekoupíte. O úsporách samozřejmě nemůže být řeč. Z čeho by si je vytvořila?
Obdobná situace je i u mladých rodin. Rodinný rozpočet je sice vyšší oproti samoživitelům, ale na průměrnou mzdu ve výši 22 531,- Kč (III. čtvrtletí 2015) nedosáhnou 2/3 pracujících. I když na druhou stranu, není to překážkou pro úhradu půjčky. Problém je především v maximální výši podpory. 600 000,- Kč je prostě málo, nemáte za to ani pozemek, pokud byste se tedy rozhodli postavit dům. K půjčce si sice můžete vzít hypotéku či jiný úvěr na bydlení, bohužel se tím kvůli bydlení dvakrát zadlužíte na poměrně dlouhou dobu. Navíc 600 000,- Kč podpora nic neřeší, pokud vezmeme v úvahu, že se průměrná výše hypotéky pohybuje nad 2 000 000,- Kč.
Takže tu máme situaci – mladá rodina s dítětem či více dětmi, s jedním příjmem, případně se dvěma, které nedosahují na celorepublikový průměr, finanční náročnost zajištění základních životních potřeb včetně potřeb dětí (Proč prodávat dětské zboží za přijatelné ceny, když ho rodiče musí koupit, že?), nízké úspory (pokud nějaké), dva úvěry na nemovitost, kterou bude potřeba vybavit a pravděpodobně i zrekonstruovat, zadlužení na dobu 15 – 30 let, vysoké splátky a jako bonus chybějící jistota zaměstnání.
Možná jsem příliš pesimistická, ale dle mého názoru se jedná o existenční sebevraždu. Vypadá to pěkně, lidi si budou myslet, kdovíjak stát podporuje mladé rodiny a samoživitelky, ale v podstatě je to výsměch a další „dotace“ pro bohaté. 15letá doba splatnosti úvěru je jen třešničkou na dortu. Nicméně pokud jde o podkopávání důvěry občanů v kompetentnost vládních činitelů, hodnotím známkou 1. ….. A pak nemá být „blbá nálada“ ve společnosti.
