Docela mě pobavil návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové, který se týká novelizace zákoníku práce, konkrétně povinnosti zaměstnavatele vytvářet na pracovišti takové podmínky, aby zaměstnanci nebyli ve stresu. Nevím, zda paní ministryně někdy pracovala také jinde než v parlamentu, případně v jaké době, jelikož takový nesmysl může vymyslet snad pouze sluníčkový humanista, utopista nebo někdo, kdo neví, co je to skutečná práce.
V dnešní době k práci stres prostě patří a nejen k ní. Žijeme v rychle době, jsou na nás kladeny větší nároky jak v práci, tak i v osobním životě než tomu bylo dříve. Všude kolem nás jsou vyvíjeny tlaky na to, jak máme žít, jak vypadat, co vlastnit, co si myslet atd. Stresu se prostě nelze vyhnout a nikdo a nic tomu nezabrání. Je jen na každém z nás, jakou míru stresu si připustíme a jak se s ní vyrovnáme.
Na druhou stranu chápu, o co se ministryně zřejmě pokouší. Chce zabránit situacím nadměrného přetěžování zaměstnanců, kdy se firmy snaží šetřit tím, že práci dvou lidí vykonává jeden, což je pozůstatek z doby hospodářské krize, kdy firmy musely začat šetřit. Bohužel novelizace zákoníku práce s tím nic nenadělá a zároveň mohu konstatovat, že takovýto postup je doporučován i ekonomickými odborníky v situaci, kdy firmy musí šetřit. Faktem však zůstává, že pokud zaměstnanec odmítne takovýto způsob práce, bude propuštěn a můžete se ohánět soudními přemi, jak chcete. Záleží tedy na každém z nás, zda jsme ochotni za těchto podmínek pracovat, a pokud ano, tak si pak neztěžujme. Šli jsme do toho dobrovolně.
Jediné co tedy novelizace přinese, je navýšení administrativy a tedy i pracovních povinností zaměstnanců, kteří tuto problematiku budou mít na starosti a kteří se navíc budou stresovat kvůli hádkám se spolupracovníky, kteří se kvůli každé blbosti budou domáhat svých práv na bezstresové pracovní prostředí. Chápu, že ne všichni jsou takoví, ale garantuji vám, že i jedno setkání s blbcem dokáže zhnusit pracovní den na několik dní. Jinak řečeno, pokud se někdo chová jako hovado (ať už se jedná o zaměstnavatele či zaměstnance), žádná legislativa to nezmění. Vše je jen o lidech a o tom, co druhým dovolíme.
